Autor: 
Jak jste se do soutěže EuroSkills dostal? Jaké jsou vlastně předpoklady k účasti v takovéto soutěži?
Je to zřejmě tím, že se oboru věnuji již osmým rokem. Ale hlavně spolupracuji se Svazem chladicí a klimatizační techniky a Střední školou polytechnickou v Brně na ul. Jílová. Oslovili mě, zda bych měl zájem se na soutěži podílet. Kývl jsem jim na to a rozhodl jsem se to zkusit.
Jak momentálně vypadá Vaše příprava na soutěž? Co vše Vás do září ještě čeká?
Procházeli jsme, co se dělo v minulých ročnících a zároveň to procvičujeme. Nikdo totiž dopředu neví, co na soutěži bude. Soutěžícím to řeknou až přímo na místě v den soutěže. Takže vlastně nevíme, do čeho jdeme. Takže jediné, podle čeho se můžeme připravovat, je podle minulých ročníků.
A co bylo v posledním ročníku za úkol?
Naposledy se vyráběl kruhový chladič, který byl ponořený ve vodě a chladil vodu.
Musíte zadaný úkol splnit v nějakém čase? Nebo dodržet určitý postup?
K zadání dostaneme nějaký plán, ale nevím přesně, jestli je na to nějaký časový limit. Vždy ale dostaneme plán zařízení, které máme poskládat a už je na nás si navrhnout postup. Mělo by to samozřejmě být co nejefektivnější. Vše se pak posuzuje body.
Vnímáte účast ČR na takovéto soutěži jako přínos pro řemeslo jako takové? Může to zvýšit popularitu mezi mladšími ročníky, kteří se rozhodují, kde a co budou studovat?
Teoreticky by soutěž přínos mít mohla, ale bohužel by o ní muselo být více slyšet. Protože dokud mě Svaz neoslovil, tak jsem o této soutěži v životě neslyšel.
Takže propagace této události by mohla být větší?
Určitě ano a tím by se i zvýšil vliv pro mladou generaci.
Vnímáte to i Vy sám, že v současné době není příliš zájem o studium řemesel a stále mladí lidé dávají přednost gymnáziím a následném studiu na vysoké škole? Nebo už dochází k obratu?
Mám pocit, že se pomalu začíná řemeslo vracet do obliby, ale pořád je to strašně málo. Střední škola polytechnická v Brně má prý poslední dva roky velký zájem o studium. Ale pořád to není na takové úrovni jako v okolních zemích – Německu, Rakousku a podobně. Tam je to studium úplně na jiné úrovni.
Myslíte si, že v nezájmu o řemeslo hraje spíše vliv rodiny nebo školství mladší ročníky nedostatečně motivuje?
Já si myslím, že je to kombinace obojího. Vím, že v Brně občas jezdí mistři na základní školy a dělají osvětu – je tam ještě hodně prostoru pro zlepšení, ale děti v této době stejně ještě moc nevnímají a o budoucnost se nestarají.
Jak vypadá výuka na střeních školách, je tam dostatek praxe?
Příprava je celkem dostatečná, ale v oboru je tolik věcí a neustále se vyvíjí, pořád se mám co učit. Škola nemá šanci vás připravit na úplně všechno. Připraví vás na spoustu věcí, ale každý se musí v oboru nadále vzdělávat a plno věcí se naučí pouze praxí.
Je o obor chlazení velký zájem?
Vím, že je to jeden z nejžádanějších oborů na škole.
Proč jste se zrovna Vy tedy pro řemeslo rozhodl? A proč zrovna obor chlazení?
Já jsem se zhruba od patnácti let díval na brigády po stavbách, vedl mě k tomu i otec, který v chlazení taky působí už spoustu let. Původně jsem vystudoval obor elektrikář – instalatér, ale pak jsem vyzkoušel chlazení. Začalo mě to bavit, takže jsem si ještě dodělal studium chlazení a od té doby se mu věnuji. Převzal jsem firmu po svém otci a vedu ji už druhým rokem. Zaměřujeme se právě na chlazení a klimatizační zařízení.
Jak vidíte svou budoucnost, čeho byste chtěl dosáhnout?
Neustále zdokonaluji firmu, takže bych chtěl dosáhnout, že to bude prosperující stabilní firma. Chtěl bych také nadále spolupracovat se Svazem a pomáhat oboru dostat se do podvědomí lidí a předat, že je to dostatečně lukrativní obor a má velkou budoucnost. Chlazení je čím dál tím více potřeba na spoustu věcí.
A závěrem, co bylo vaše vysněné povolání jako dítěte?
Jako malý jsem chtěl být veterinář, ale pak jsem zjistil, co to obnáší – vysoká škola a podobně. Postupně jsem došel k tomu, že mi mnohem více vyhovuje práce rukama.